close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cit...

29. dubna 2011 v 22:05 | _Hahah_
Kdysi dávno,když mi bylo asi tak jedenáct a chodila jsem do třetí třídy,jsem ho poprvé spatřila.Nemohla jsem od něj odtrhnout zrak..Připadal mi dokonalý...Prostě se mi strašně líbil a od té doby jsem na něj pořád myslela...A nemohla jsem přestat.Osud si asi přál,abych se s ním vídala,protože další rok jsem s ním chodila do třídy-a co víc seděla jsem s ním v lavici!Byla jsem šťastná! Před celou třídou jsem hrála,jak jsem otrávená,že vedle něho musím sedět,ale přitom jsem byla neuvěřitelně šťastná!Myslela jsem na něj pořád! Nemohla jsem přestat! Byl krásnej! Strašně krásnej!Měl krásnej hlas! Byl silnej...Jednou,když mi nešlo otevřít lepidlo,byl jedinej kdo to otevřel..Otevřel těma krásnýma rukama....A ty jeho krásný oči..Vždy,když jsem se do nich dívala,tak jsem přestala vnímat okolí....vůbec jsem nic nevnímala...jen jeho...byl to jako jiný svět..Bylo mi krásně..I když jsem věděla,že mě nemiluje..I když jsem se ho dotýkala s vědomím,že mi nikdy nebude patřit,že nikdy nebude můj...Že ho nikdy neobejmu stejně jako v mých snech...Důležité bylo pro mě jen to,že jsem s ním...Byla jsem vděčná jen za pohled určený mě...jenom mě...Stačilo,aby se naše prsty dotkly,když jsem mu půjčovala fixy a zrůžověla jsem...Opravdu,nic krásnějšího jsem nikdy necítila...Moje srdce bylo plné lásky...Lásky,která byla nekonečná...Vzpomínám si,jak sem si vždycky nalhávala,že když zhubnu,tak že se mu budu líbit a třeba se taky do mě zamiluje.....
Jenže jednou se to stejně pokazit muselo.Nikdy jsem mu neřekla,co k němu cítím..Nikdy jsem mu neřekla,že jsem se do něj zamilovala od první chvíle,kdy jsem ho spatřila...Stačil jeden pohled...Projela mnou zvláštní energie...radost...štěstí...Nikdy opravdu nikdy jsem nic tak krásnýho necítila...no teď zpátky k tomu,jak to skončilo.....
Jednoho dne jsem se dozvěděla,že odchází na jinou školu.Mrzelo mě to,ale nic se s tím dělat nedalo.Myslím,že mě to tehdy ani až tak netrápilo,protože jsem věděla,že ke mně stejně nic necítí....V poslední den školy,kdy tam měl být jsem si plánovala neustále se na něj dívat...Abych na něj nikdy nezapomněla..Jenže on už nepřišel..Jenže stejně si ho pamatuju dodnes...Vím přesně jak vypadá a to nemám jeho fotku...Poznala bych jeho hlas mezi tisíci a to ho nemám nahraného a několik let jsem s ním nemluvila...Dokážu si ho sama vybavit...Úplně všechno..Dokonce si pamatuju jaké měl kraťasy...
Když Ondra odešel(tak se jmenoval),nikdy jsem se nezamilovala.Sice se mi pár kluků líbilo a chvilku jsem z nich byla vedle,ale to bylo vše....Připadalo mi,že jsem byla úplně sama...Můj jediný přítel byl můj deníček..Psala jsem si tam o svých pocitech..O tom jak mě všecko štve...Taky o tom jak mi Ondra chybí a nedokážu na něj zapomenout....Představila jsem si sama sebe..Starou ošklivou pannu,která sedí v houpacím křesle,plete si a vzpomíná..Vzpomíná na svůj zoufalý život...řekla jsem si NE! Takhle to nemůžu nechat..Tak aspoň zamažu stopu..Stopu,že jsem panna..Opravdu nevím,co mě v tu chvíli popadlo..Byla jsem snad úplně blbá! Sundala jsem si kalhotky a sedla si na držadlo od skákacího míče....Mezi nohama jsem cítila takový slabý štípaní,ale za dvě minutky bylo pryč..Věděla jsem,že se mi to povedlo....
Poté následovalo pár neúspěšných pokusů o to,zamilovat se a být šťastná...Cítit to,co k Ondrovi...Jenže to tak nikdy nebylo...Nikdy...Říká se,že první láska je los,který nevyhrává,ale jeho číslo si pamatujeme navždy...A já vím,vím že nikdy nezapomenu...!!!Připadalo mi to nemožné...Opět se zamilovat...Zase být šťastná...Ale jednou přece...Zase se mi to povedlo..Jmenoval se Tomáš..A byl úžasnej....Naučil mě přestat si ubližovat....Bylo to dokonalý....Teda až na to,že ode mmě bydlela tak daleko a že jsme se nevídali..Byl to vztah na nic..Ale byl silný..Já prostě vždycky milovala špatně..Tak proč bych vlastně měla zase milovat? Proč? Nemá to smysl...Jen by mi to ublížilo..Prostě i kdybych chtěla-já to nemůžu ovlivnit! Prostě to nejde..Neumím už milovat...Mé city jsou ukryty v malé průhledné kouli...Září duhovýma barvama...Dala bych nevím co za to,aby jednou zase pukla....

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 PtakopyskOlalajajsemseposrala2 PtakopyskOlalajajsemseposrala2 | 1. května 2011 v 17:44 | Reagovat

WOW!! :-D  Já jsem Ondru viděla s Radkou tento pátek....my ho potkáváme skoro pořád :-D u toho hladovýho okna na zastávce...je jako dřív ..plostě vphodě :-)  :-D snad jednou někoho najdeš, u kterýho nebudou žádný problémy(bydlí moc daleko,nechce mě,je kkt...) :-D  ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama