close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2011

Pro Kachničku-Crazy Dream II.

29. dubna 2011 v 22:45 | _Hahah_
Zdálo se mi o podivné skládce.Byla to skládka oblečení,kde opravdu bylo jen samé oblečení a občas nějaká ta věc...Vždycky jsem si něco z té skládky vzala..
Jednoho dne jsem se vyspala s jedním chlápkem.Sice nebyl ošklivej,ale měl už nějaký ty šediny....Měl modrej oblek.Počkal si na mě před školou.Začal po mně řvát,že jsem děvka a že se mnou chce mluvit.Bylo mi to strašně trapný..No chápejte,chodím na základku a ňákej šedivej děděk po mně řve děvko!
Utekla jsem mu.Vběhla jsem do školy.Šel tam za mnou!On běžel k šatnám na nižší stupeň a já k šatnám na vyšší..Takže jsme se nemohli setkat....Mezitím co měl hovor jsem proklouzla ven a utíkala domů...Naštěstí sem tam doběhla rychle a on neměl šanci mě dohnat...Pche...dědek...

Pro Kachničku-Crazy Dream

29. dubna 2011 v 22:36 | _Hahah_
Podívala jsem se do zrcadla a připadala jsem si strašně tlustá.Ne,fuj co je to za svini v tom zrcadle! To nemůžu být já!Vytáhla jsem si z komody kalhotky od babičky.Bílé s kuřáktem.Měla jsem na sobě jen ty kalhotky.Běhala jsem po venku a přišlo mi to naprosto normální....Bylo asi horko...Najednou jsem viděla Sabinu a Adélu.Sabina to vyfotila.Utíkala jsem pryč.Ona to dá na facebook! nééé to bude moje smrt! ááá pomoc!
Najednou začne hrát budík a mě došlo,že to byl naštěstí jen zlej sen..:D:)Bylo to fakt štěstí...Byl to pěknej trapas..Kdyby někdo viděl mý kalhotky s kuřátkem!!! (od babičky)

Moje oko:)<3

29. dubna 2011 v 22:20 | _Hahah_





Cit...

29. dubna 2011 v 22:05 | _Hahah_
Kdysi dávno,když mi bylo asi tak jedenáct a chodila jsem do třetí třídy,jsem ho poprvé spatřila.Nemohla jsem od něj odtrhnout zrak..Připadal mi dokonalý...Prostě se mi strašně líbil a od té doby jsem na něj pořád myslela...A nemohla jsem přestat.Osud si asi přál,abych se s ním vídala,protože další rok jsem s ním chodila do třídy-a co víc seděla jsem s ním v lavici!Byla jsem šťastná! Před celou třídou jsem hrála,jak jsem otrávená,že vedle něho musím sedět,ale přitom jsem byla neuvěřitelně šťastná!Myslela jsem na něj pořád! Nemohla jsem přestat! Byl krásnej! Strašně krásnej!Měl krásnej hlas! Byl silnej...Jednou,když mi nešlo otevřít lepidlo,byl jedinej kdo to otevřel..Otevřel těma krásnýma rukama....A ty jeho krásný oči..Vždy,když jsem se do nich dívala,tak jsem přestala vnímat okolí....vůbec jsem nic nevnímala...jen jeho...byl to jako jiný svět..Bylo mi krásně..I když jsem věděla,že mě nemiluje..I když jsem se ho dotýkala s vědomím,že mi nikdy nebude patřit,že nikdy nebude můj...Že ho nikdy neobejmu stejně jako v mých snech...Důležité bylo pro mě jen to,že jsem s ním...Byla jsem vděčná jen za pohled určený mě...jenom mě...Stačilo,aby se naše prsty dotkly,když jsem mu půjčovala fixy a zrůžověla jsem...Opravdu,nic krásnějšího jsem nikdy necítila...Moje srdce bylo plné lásky...Lásky,která byla nekonečná...Vzpomínám si,jak sem si vždycky nalhávala,že když zhubnu,tak že se mu budu líbit a třeba se taky do mě zamiluje.....
Jenže jednou se to stejně pokazit muselo.Nikdy jsem mu neřekla,co k němu cítím..Nikdy jsem mu neřekla,že jsem se do něj zamilovala od první chvíle,kdy jsem ho spatřila...Stačil jeden pohled...Projela mnou zvláštní energie...radost...štěstí...Nikdy opravdu nikdy jsem nic tak krásnýho necítila...no teď zpátky k tomu,jak to skončilo.....
Jednoho dne jsem se dozvěděla,že odchází na jinou školu.Mrzelo mě to,ale nic se s tím dělat nedalo.Myslím,že mě to tehdy ani až tak netrápilo,protože jsem věděla,že ke mně stejně nic necítí....V poslední den školy,kdy tam měl být jsem si plánovala neustále se na něj dívat...Abych na něj nikdy nezapomněla..Jenže on už nepřišel..Jenže stejně si ho pamatuju dodnes...Vím přesně jak vypadá a to nemám jeho fotku...Poznala bych jeho hlas mezi tisíci a to ho nemám nahraného a několik let jsem s ním nemluvila...Dokážu si ho sama vybavit...Úplně všechno..Dokonce si pamatuju jaké měl kraťasy...
Když Ondra odešel(tak se jmenoval),nikdy jsem se nezamilovala.Sice se mi pár kluků líbilo a chvilku jsem z nich byla vedle,ale to bylo vše....Připadalo mi,že jsem byla úplně sama...Můj jediný přítel byl můj deníček..Psala jsem si tam o svých pocitech..O tom jak mě všecko štve...Taky o tom jak mi Ondra chybí a nedokážu na něj zapomenout....Představila jsem si sama sebe..Starou ošklivou pannu,která sedí v houpacím křesle,plete si a vzpomíná..Vzpomíná na svůj zoufalý život...řekla jsem si NE! Takhle to nemůžu nechat..Tak aspoň zamažu stopu..Stopu,že jsem panna..Opravdu nevím,co mě v tu chvíli popadlo..Byla jsem snad úplně blbá! Sundala jsem si kalhotky a sedla si na držadlo od skákacího míče....Mezi nohama jsem cítila takový slabý štípaní,ale za dvě minutky bylo pryč..Věděla jsem,že se mi to povedlo....
Poté následovalo pár neúspěšných pokusů o to,zamilovat se a být šťastná...Cítit to,co k Ondrovi...Jenže to tak nikdy nebylo...Nikdy...Říká se,že první láska je los,který nevyhrává,ale jeho číslo si pamatujeme navždy...A já vím,vím že nikdy nezapomenu...!!!Připadalo mi to nemožné...Opět se zamilovat...Zase být šťastná...Ale jednou přece...Zase se mi to povedlo..Jmenoval se Tomáš..A byl úžasnej....Naučil mě přestat si ubližovat....Bylo to dokonalý....Teda až na to,že ode mmě bydlela tak daleko a že jsme se nevídali..Byl to vztah na nic..Ale byl silný..Já prostě vždycky milovala špatně..Tak proč bych vlastně měla zase milovat? Proč? Nemá to smysl...Jen by mi to ublížilo..Prostě i kdybych chtěla-já to nemůžu ovlivnit! Prostě to nejde..Neumím už milovat...Mé city jsou ukryty v malé průhledné kouli...Září duhovýma barvama...Dala bych nevím co za to,aby jednou zase pukla....


Lost Little Girl

15. dubna 2011 v 21:50 | Já a Ona..
Zavolal ji..Neznala ho...Odvezl ji k sobě domů.Měl hezký bydlení....Strhl z ní oblečení a začal ji tvrdě prstit....Křičela....Zesílil televizi...Konečně zjemnil..Začalo se jí to líbit..Ale samozřejmě jako každej chlap myslel nejdřív na sebe....Udělal se jí na kozy...Bylo to pro ni hezké...nové...Jenže on musel za svými kámoši....Když ji vezl domů,byla uražená...Tolik se jí to líbilo...Vyčítal jí to...Je nechápavá...Neváží si toho že ji odváží domů...Že není hajzl a nenechává jí na pospas v cizím městě,ve kterém byla sotva 3x...To ale skoro nevnímala..Jen viděla před sebou to,jak ji dělal dobře a pak to jak to skončilo...
Nemohla to takhle nechat..Našla si jiného....Ale hned jak ho spatřila,utekla..Došlo ji,že tohle vlastně vůbec nechce...
Chodila po prázdných temných,liduprázdných ulicíh....Viděla holku a kluka...Holka byla krásná a kluk taky..Líbali se.....Chtělo se ji brečet....
Spatřila houpačku..Vzpoměla si na to,jak se na ní houpala...Se svým bývalým...Říkal ji,že ho na houpačku nedonutí jít,není přece malé dítě....Jenže ona se jako malé dítě vždycky chovala a chová....Jako malé dítě zapomína...Jako malé dítě si utře slzy,zvedne hlavu a jde dál...Jako malé dítě se rozběhne......Roznese všechny své emoce do vzduchu a všude kolem sebe..Jako malé dítě vidí svět v podobě barev....Miluje slunce a nesnáší déšť....Dnes pro ni však celej den pršelo....
Tiše pozorovala tmavé okno obývací pokoje bytu...Přála si,aby se najednou rozsvítilo....Aby zahlédla světlo....Krásné žluťoučké světlo...Za ním jeho stín....Vrátila by se domů...Všechno by bylo jako dřív..nikdy by se nestalo,to co se stalo...Nikdy by ji neublížil...Nikdy by nikdo neublížil jemu....
Měla spoustu snů,spoustu nesplnitelných přání...Nevím jak moc by dala za to,aby se aspoň jeden z nich splnil...Já ji neznám...Je fikce...Jenže se stejnými pocity....Pocity,které máme jen my....A přitom je moje nejlepší kamarádka...Hanička...Mám ji i na icq...Nesmějte se mi.....Nejlepších kamarádů není nikdy dost..těch pravých a reálných jako je a snad ne byla Kachna a fiktivních jako je Hanička..Ale přesto..I když neexistuje se ji snažím mít ráda...Láska je nejvíc...Láska je to jediné,pro co se vlastně žije.....



Můj divný den

13. dubna 2011 v 19:33 | Já
Když se neustále bez pohybu očí dívate na jedno místo,pomalu cítite přicházející slzy,protože bez mrkání nedochází k zvlhčení oka...Stalo se mi to taky...Nechci to! Přeju si,aby šel vrátit čas..Přeju si zase být ta malá holčička...Všecko se mi promítá před očima...Jak jsem byla jeho malá holčička..Jak mě mal rád...Ta atmosféra pokaždé když jsem přišla domů...Ta nejsilnější a má vůbe nejkrásnější vzpomínka...Byly Vánoce...Teda den po Vánocích...Tolik jsem se těšila,až k němu půjdu..jak mu dám plno malinkých dárečků,které jsem pro něj koupila..
"Tati,ale tam je ještě jeden!"
Podíval se na dno tašky...Bylo tam malý srdíčko....Malinký červený srdíčko na zlatým provázku...Pokaždý,když ho stisknu v ruce to znova vidím...Jako by se to stalo ještě nedávno....Mým tělem projelo příjemné teplo při té vzpomínce...Při pohledu na jeho úsměv...Na tu radost,kterou jsem cítila...Bylo to něco,co se těžko popisuje slovy...A je to pryč.....Někdy mi připadá,že se to rozpadá...Že se už všecko hroutí..Asi má opravdu rakovinu střev...Vyhodili ho z práce...
Kdyby to šlo vrátit,neváhala bych ani minutu....
Teď mluví s mamkou...Ona všecko ví.....Byla to opravdu úleva,když o tom věděl i někdo další...nebyla jsem na to už sama...
Potom nechápu jednu věc...Kachna si myslí,že Sabina se mnou chce být nejka...a pak že to zas řekla Adéla atd..Jsou to fakt kraviny...Tohle vůbec řešit! Moje nejlepší kámoška je Kachna a pokud ona to tak taky chce,tak se to prostě nezmění!!!!!


Vzpomínka na minulost..:)

12. dubna 2011 v 16:24
Ahoj,jsem po hodně dlouhé době zpět...Pročítala jsem si všechny články,co tady mám...Často mi připadalo,že jsem se opravdu vrátila do minulosti...Ty pocity...bylo to vše tak stejný..Jako bych to zažila úplně znova..Jakoby to ani nebylo tak dávno,kdy jsem tohle zažila..Jako bych se vyvinula rychle...během měsíce...A je mi najednou ze 13 a 14 patnáct.Celý tohle období mi připomíná jedna písnička. Je opravdu krásná a je moje oblíbená už 2 roky....Napíšu vám překlad a jestli chcete,můžete si ji i poslechnout..
Už nemůžu dělat,co jsem dělala.
Už nemůžu říkat,co jsem řekla.
Nejde to vrátit zpět, teď je už pozdě.
Neměla jsem v úmyslu,ti ublížit miláčku...Žádným způsobem.
Refrén:
Vše,co chci udělat je odejít.
Protože ti nechci lhát.
Něco ve tvém oko říká:"Prosím,neodcházej!"
Ale já chci jen odejít.
Důvod proč zůstávám je to,že ti nechci ublížit a zlomit tvé srdce.
Miláčku....

Nezáleží na tom,co řeknu.
Nezáleží na tom,co udělám.
Nejde to spravit,ale já chci....
Nechci říkat,že to bylo v pořádku.
Nechci lhát.
Měla jsem ti dávno říct,co se děje.
Měla jsem ti říct o svých pocitech,nebyly tak silné...
Refrén.
Žila jsem život skrz prsty,nebylo to fér.
Řeknu ti sbohem,protože...protože mi na tobě záleží.
Přeju si abych věděla,co bych měla udělat.
Přeju si,abych tady mohla být pro tebe,abych zničila tu bolest....
Refrén2:
Vše,co chci udělat je odejít.
Protože ti nechci lhát.
Něco ve tvém oko říká:"Prosím,neodcházej!"
Ale já chci jen odejít.
Důvod proč zůstávám,je to,že ti nechci ublížit a zlomit tvé srdce.
Miláčku....
Nechci zlomit tvé..........
SRDCE....
Anglicky se mi to psát nechce...Ale to myslím ani nevadí...
Tahle písnička mi opravdu přirostla k srdci...Poprvé..Když jsem ji uslyšela-bylo to jako v transu...Dívala sem se do těch modrých očí z klipu....Všimla si slzy,která jí stékala z oka...Vnímala každičké slovo...Cítila jsem se naprosto stejně...Bylo to tak hezký..vědět,že mi někdo rozumí.....Líbí se mi i další písničky od Alohy from Hell...jedna mi připomíná Tomáše..."YOU" hlavně ta věta..."You used to say I love...You used to have it all...Loving is never...easy..."(říkal si miluju,měl jsi to všechno,milovat tě není nikdy lehké...)
Probouzet se s pocitem opětované lásky se nevyrovná ničemu jinému...Nic není hezčího...Někdy si přeju zažít ten pocit aspoň ještě jednou a potom umřít..Jenže tohle téma na myšlení mě akorát přivádí k výčitkám...Mám potom jen špatné svědomí...Ale..proč..to už je jen moje věc...No stejně to Kachno víš...To jak mi to udělal ten kluk,jak jsem nechtěla....byl to děs...fakt..nikomu bych to nepřála..hlavně ten pocit...že jsem špinavé..chtěla jsem to ze sebe všechno smýt...jeho doteky..jeho..připadalo mi,že je všude a já se ho nemohla zbavit....
No to je jedno..Jsem asi fakt ráda,že jsem tady zase napsala,protože fakt nevím,co se stalo,ale ňák mi dělá dobře se tady vykecávat...Nebaví mě moc psát do deníku,protože pokaždé,když ním listuju,projíždím otravně nudný články atd...Tady by se taky určitě našlo pár nudných..ale to je jedno...
Při pročítání článků na tomhle blogu mi došlo,že nadpisy o tom,jak jsem smutná,byly jen kvůli toho,že jsem byla plná sebelítosti a proto mě dojebávala každá blbost...Naštěstí má sebelítost jednu dobrou vlastnost-chvilku si ji užijete,ale pak ji máte plný zuby,tak jak se to stalo v moje případě...Už plno věcí nevidím tak černě a jsem za to ráda...Opravdu...zbavte se sebelístosti co nejdřív,ale nechci vás tím navádět k tomu,abyste byli smutní..prostě nad důvodem svého smutku chvíli přemýšlejte....